Pavla Topolánková
»

Pavla Topolánková se těší na kampaň

vytisknout článek

Nezapře středoškolskou profesorku. Vyjadřuje se přesně a spisovně, chodí stroze oblékaná, nepotrpí si na projevy emocí, má ráda neměnný řád. Vyzařuje z ní disciplína a klid a není snad nic, co by ji rozházelo.

Když ale přijde na věc, dokáže mnohem víc, než by se na první pohled čekalo. Památné je její neplánované vystoupení na kongresu ODS koncem roku 2002, kdy přesvědčovala delegáty o tom, že nejlepším lídrem strany bude její muž. V české politice něco nevídaného. Od té doby však o ní není skoro slyšet. Zaznamenal to i průzkum, který si zadala sociální demokracie. Podle něj ji zná méně lidí než manželku premiéra Paroubka Zuzanu. Dokonce prý i voličů ODS. I když to nemusí zcela odrážet skutečný stav věcí, pravdou je, že Pavla Topolánková (51) nevystupuje na veřejnosti často a lidé o ní mnoho nevědí.

* Říkalo se, že Mirek Topolánek byl před třemi lety do čela ODS zvolen díky projevu, se kterým jste na kongresu vystoupila.
Vidíte, manžel naopak tvrdí, že jsem mu svým vystoupením nejméně dva hlasy ubrala. Těžko říct, mezi ním a Petrem Nečasem byl rozdíl 9 hlasů, bylo to velmi vyrovnané.

* Nelitujete toho dneska?
Ne, nelituji.

* Jak jste přišla k nálepce ostravská Hillary?
Před deseti lety to po manželově zvolení do Senátu použili ostravští novináři.

* Lichotí vám takové označení?
Lichotí mi ve smyslu, že znamená určitou změnu. Inspiraci ale v Hillary Clintonové nenacházím. Příliš stavěla na své kariéře právničky, byla příliš politická. Laura Bushová staví na své rodině. Takový přístup mi vyhovuje.

* Laura Bushová podporuje čtení knih a knihovnictví. Na co byste se zaměřila vy?
Jelikož jsem bývalá učitelka, zaměřuji se na školství a rozvoj vzdělanosti.

* Jak hodnotíte naše školství?
Je na velmi slušné úrovni. Soudě alespoň podle našich dětí. Tomáš chodí do sedmé třídy, prostřední dcera chodí na vysokou školu, nejstarší ji absolvovala a je na postgraduálu. Naši studenti mají velmi slušné všeobecné znalosti a už se zlepšuje i kreativní přístup.

* Ubývá memorování?
Já mám na tohle trochu jiný názor. Bez základních znalostí je sebevětší kreativita k ničemu. Učila jsem technické předměty a vím, že základní úlohy se musí každý naučit. Jsem přesvědčená, že by měla být povinná maturita z matematiky. Matematika je totiž předmět, na kterém se nejlépe pozná, jaký ten student opravdu je.

* Jak hledáte rovnováhu mezi postavením manželky politika a vlastními názory?
Nemám s tím problém. Jsem-li s manželem, držím se zpátky, respektuji, že on je tím důležitým a já doprovod. Jsem-li někde za sebe a je-li to téma, ke kterému mám co říct, vyjádřím se.

* Bylo to tak ve vašem manželství vždycky?
Když jsme se seznámili, oba jsme studovali, měli jsme stejné ambice. Naše postavení bylo vyrovnané. Jak se rozrůstala rodina, ukázalo se, že pro ni bude prospěšnější, když jeden bude dělat kariéru a druhý se ujme prací, které nejsou tolik vidět. A tak to funguje. Každý má své úkoly, každý v rodině ví, co má dělat.

* Tři děti se v rodinách vysokoškoláků nevidí tak často.
Petra se nám narodila ještě na vysoké, takže jsem na žádné mateřské ani nebyla, s Janou jen 14 měsíců. Když jsem pak učila na průmyslovce, byly tam třídy plné chlapců a moc dobře jsem s nimi vycházela. Napadlo mě, jaká je škoda, že nemám syna. Kluci jsou přece jenom jiní. Bylo mi už tehdy 37 let, ale řekla jsem si, že bych toho syna mohla ještě mít. Ale klidně to mohla být třetí dcera.

* Třetího mateřství jste si tedy užila nejvíc?
Tomáš se narodil předčasně a vyžadoval hodně péče. Byla jsem s ním čtyři roky doma, mohla jsem se hodně věnovat i děvčatům, bylo jim 9 a 13 let. Manžel už v té době podnikal, vyhovovalo nám to tak.

* Jak jste byla vychovaná?
Byla jsem vychovaná v naprosto klasické rodině, žila s námi i babička. Rodiče mě vedli k samostatnosti a odpovědnosti a plnění povinností. Učili mě, že člověk není na světě proto, aby byl šťastný, ale aby plnil své povinnosti.

* Jak byste charakterizovala váš rodinný život?
Vždy dodržujeme určitý řád. Brzy vstáváme, v půl sedmé, a všichni společně snídáme. A jsme tak konzervativní, je to pořád to samé: černý čaj s citronem a chleba s nějakým sýrem nebo se šunkou. Pak se rozeběhneme, ještě předtím ale musíme zabezpečit venčení psa, to má hlavně na starosti Jana. Večer se zase snažíme všichni sejít u večeře. O víkendu společně obědváme. Vždycky je někdo určen, aby navrhl své oblíbené jídlo, které udělám. Nejvíc se prosazuje Tomáš, takže nejčastěji míváme řízek a bramborovou kaši.

* Vaří i manžel?
Rád. Dnes už ale má málo času. Ale guláš umí pořád. A taky valašskou kyselici. O Vánocích si nenechá ujít přípravu bramborového salátu.

* Jak jste si zvykla v Praze?
Zpočátku se mi po Ostravě strašně stýskalo. Navíc jsem byla zvyklá být v takřka každodenním kontaktu se svými rodiči, velmi mi pomáhali s dětmi. Měla jsem taky strach, jak si zvykne Tomáš. Nastoupil ale do 5. třídy a bylo to bez problémů. Jana začala studovat v Praze filozofickou fakultu. Těžké to možná bylo pro Petru, protože její přítel zůstal ještě rok v Ostravě. Vloni na podzim se už vzali, našli si vlastní bydlení a na začátku dubna se narodí první vnoučátko.

* Co vám z Ostravy nejvíc chybí?
Hory. Bydleli jsme v centru Ostravy a cesta do Beskyd na Čeladnou, kde máme chatu, nám trvala 30 minut pomalé jízdy, já totiž jezdím pomalu. Tady se za tu dobu nedostanu ani na okraj Prahy. O víkendech se snažíme jezdit lyžovat do Krkonoš, je to ale už výprava.

* Jste teď zaměstnaná?
Když jsem před třemi lety přišla do Prahy, obracely se na mě neziskové společnosti a nabízely mi spolupráci. Jsem zaměstnaná u jedné společnosti, kde mám na starosti charitativní projekty. Dohodli jsme se ale, že ji nebudu jmenovat, protože ty projekty jsou závislé na současné vládě. Ve smyslu, že dostávají dotace z různých ministerstev. Hodně se věnuji také práci v občanském sdružení Becario (Sdružení pro rozvoj vzdělanosti Mirka Topolánka - pozn. red.), kde mám na starosti stipendijní program. Je zaměřený na technické školy a technické vzdělávání. Podporujeme zhruba 20 vybraných studentů.

* Jaký je váš názor na registrované partnerství, o kterém se vedou takové diskuse?
Konzervativní. Všechno, co jeho zastánci požadují, lze získat občanskou cestou. Mám obavy, že pak porostou požadavky na to, aby se registrované partnerství čím dál víc blížilo v právech a povinnostech standardní rodině. A to nelze.

* Máte stejně konzervativní náhled na ženy v politice?
Rozhodně se nic nedá zlepšit nařízeními nebo kvótami. Ženy mají v politice takové postavení, jaké chtějí mít. Mají stejnou možnost, jen dávají přednost jiným věcem než vstupu do politiky. A péče o rodinu je z mého pohledu srovnatelně potřebná činnost.

* Dokáže vás rodina taky něčím naštvat?
Když přijdu domů, všichni si tam spokojeně sedí a sdělí mi, že není chleba. Na manžela se to tedy nevztahuje, protože ten nebývá doma. Rozčílí mě nezájem nebo nespolupráce.

* A u manžela?
To vůbec nevím. Já se s ním vidím tak málo, že když se setkáme, tak si sdělujeme jen ty potřebné věci, ale abychom se mohli pěkně pohádat, na to máme prostor snad už jen na dovolené.

* V květnu spolu budete 27 let. Měli jste nějakou krizi?
Právě o dovolené. Jelikož jsme jezdili pod stan, tak první krize vždycky nastala, když jsme ho stavěli. Mirek se pokaždé ujal vedení a postupně zjišťoval, že nám něco chybí, což ho dost rozhodilo. Zdálo se mu pak, že já k tomu přistupuji laxně, holky že jen nesmyslně pobíhají.

* Teď už asi pod stan nejezdíte.
Pořád nejraději cestuji s baťohem na zádech a co nejdobrodružněji, aby bylo co nejvíc zážitků. S manželem jsme třeba s baťohem na zádech v Americe přešli Grand Canyon.

* Bezpochyby se vám ale teď finančně daří lépe než dřív.
To ale nejsme sami. Když jsme začínali, museli jsme s platem učitelky a začínajícího inženýra šetřit, abychom mohli holkám koupit zimní boty. Tomášovi teď klidně koupíme nové lyže, dřív by je musel podědit. A po něm by je ještě dostal někdo další. Samozřejmě se teď domácnost daleko lépe vede.

* Když si teď můžete něco pro sebe dopřát, co to je?
Cestování. Nic jiného. Po věcech netoužím. A nikdo z rodiny. Jsme v tom hodně konzervativní. Dokud něco funguje, tak to neměníme. Vytvoříme si k věcem, na které jsme si zvykli, citový vztah. Ani moc nemám nové věci ráda. Do nového bytu v Praze jsme si vzali věci z Ostravy včetně stolu po babičce. Na nákupy oblečení se vždycky musím duševně připravit. Většinou to řeším tak, že zajdu v Ostravě do svého oblíbeného butiku, kde se znám s majitelkou a důvěřuji jejím doporučením. Pak mám na půl roku pokoj. Nemám žádného vizážistu a téměř se nelíčím.

* Jak politika poznamenala život vaší rodiny?
Pozitivně. Byla to změna, která nás nutí jít pořád dopředu. Nikdo z nás toho nelituje. Poznali jsme spoustu nových lidí, otevřely se nám nové možnosti.

* A co zásahy do soukromí?
My nejsme introvertní lidé, nevadí nám, že se nahlíží do našeho soukromí. Netrápíme se tím.

* Bojíte se o manžela?
Jsem v tomhle šťastná povaha, nějaké obavy si nepřipouštím. Ani o děti se nebojím, to bychom nemohli cestovat, jak cestujeme.

* Jak snášíte kritiku, která se na něho občas snáší?
Všechno samozřejmě čtu. A už hodně let. Když jsem mu dělala asistentku, četla jsem všechny dopisy a e-maily. Takže jsem už hodně otrlá a beru to s nadhledem. Ne emotivně. Navíc kritika se snáší na všechny, kdo jsou v politice. Člověk nemůže vidět jenom sebe.

* Nedotkla se vás ani kritika za váš byt za 8,5 miliónu na Hradčanech?
Ten byt jsem našla já, takže nemohu nic říkat. Bydleli jsme v Praze v podnájmu, za který jsme platili téměř 30 tisíc. To mi krvácelo srdce a řekla jsem, že radši budeme platit hypotéku na vlastní bydlení. Pravdou je, že manžel té myšlence nebyl příliš nakloněn, protože předpokládal, jaká bude reakce. Já jsem ale říkala, že nejsme nejmladší a už je na čase, abychom měli pořádný vlastní byt. Pořád jsme bydleli v nájmech a ty se vám ani nechce nějak zařizovat. Neláká vás pověsit si někam obraz. Když už jsme se k něčemu takovému rozhodli, nechtělo se nám kupovat byt někde na sídlišti na okraji Prahy. Hledala jsem místo, které má duši, kde si člověk uvědomí, jak je Praha krásná. Já vím, ten byt je opravdu hodně drahý, taky mě to štve a taky bych si samozřejmě přála, aby byl levnější, ale tady takové ceny jsou. Došli jsme k tomu, že to finančně zvládneme. Hypotékou, úsporami, prodejem akcií, jejichž jsem byla spolumajitelkou.

* Jaký vztah máte k nastávající volební kampani, těšíte se, nebo si přejete, aby to už bylo za vámi?
Je to s manželem už naše třetí kampaň. Docela se těším. Ona je politika ve své podstatě nudná, spíš takové úřadování. Zajímavá začíná být při kampaních, to dostává barvy, je to najednou hra.

* Kdybyste měla na nějakém shromáždění říct, proč by lidé měli volit právě vašeho manžela, co byste řekla?
O tom teprve přemýšlím.

Zdroj: Magazín Práva