Pavla Topolánková
»

Pavla Topolánková nechce být jen manželkou

vytisknout článek

"Prozatím kandiduji do senátu, ale nechtěla bych skončit jako řadová senátorka, chtěla bych postupovat k vyšším úrovním. Není to však moje priorita. Tou je především pomoc lidem. Navazuji na svou charitativní práci, na spolupráci se sdruženími podporujícími rozvoj vzdělanosti, pěstounské a seniorské péče."
Václava Havla nemusel mít rád každý, ale paní Olga byla miláčkem národa, Václav Klaus rozčiluje polovinu občanů, ale paní Livia je všeobecně ctěnou první dámou. Mirka Topolánka by leckdo už rád viděl v propadlišti dějin, ale paní Pavla je sympatická kdekomu.

To jsem si říkala, když jsem vcházela do hradčanského bytu českého premiéra a jeho rodiny. Ale co když už to neplatí? Pavla Topolánková se totiž rozhodla vstoupit do politiky a kandiduje v Ostravě do Senátu za stranu Politika 21.

Už si váš muž udělal doma pořádek?

Mně se zdá, že tady pořádek máme.

Předseda ČSSD Jiří Paroubek si to nemyslí. Po ohlášení vaší kandidatury totiž právě vašemu manželovi doporučil, aby si ho udělal.

Takže, abychom to měli jako u Paroubků? Podívejte, všichni respektují naprostou pasivitu premiérovy, respektive politikovy manželky. Jakákoli, byť minimální aktivita, všem vadí a je kritizována. Nejsem manželova kopie.

Možná by nevadila, pokud byste věrně kopírovala politickou kariéru svého manžela. Vždyť i tak samostatná žena jako je Petra Buzková vaše rozhodnutí nazvala kudlou do manželových zad.

Sama Petra Buzková je členkou jiné strany než její manžel. Podle mne už je dávno pryč doba, kdy manželka kopírovala manžela ve všem, včetně politické orientace. Navíc já kandiduji za stranu, která je stejně pravicová jako ODS.

To snad ne. Že by bývalý prezidentský kandidát KSČM Miroslav Kříženecký, který se teď chce dostat do Senátu s Politikou 21, udělal tak prudkou výhybku?

Politika 21 je liberální strana, která by měla oslovit středopravicové voliče. Kandidáti do Senátu jsou nezávislé osobnosti, které něco dokázaly a politiku vnímají jako službu lidem.

Ale jak se pak v tom voliči mají orientovat?

Když mě Jana Bobošíková oslovila, sdělila mi, že pro mne jako nezávislou kandidátku program této platformy nebude závazný, kromě jediného bodu, a tím je zrušení Senátu. Pokud by se tedy někdy v budoucnu hlasovalo o této věci, budu pro.

Uvědomujete si, že právě tento moment se stal terčem kritiky a invektiv vůči vám ze strany stávajících senátorů?

Jistě. Tohle je ale teoretický bod kdesi v nedohlednu.

Nicméně teď kandidujete do instituce, v jejíž význam nevěříte.

V současné podobě podle mne Senát nefunguje stoprocentně. Jeho pravomoci by měly být větší, třeba aby poslanci nemohli přehlasovat změny, které senátoři v jejich návrzích udělají. Nelíbí se mi ani to, že do Senátu kandidují hlavně starostové, kteří tam jezdí lobbovat za své obce a lékaři, kteří zase mají na zřeteli jen oblast zdravotnictví.

Proč jste se tedy nedala na kariéru poslankyně, kde byste mohla chod věcí ovlivnit razantněji?

Kdybych chtěla kandidovat do sněmovny, musela bych se podrobit stranické disciplíně, nějak se propracovat na kandidátku. Já jsem ale poměrně velký individualista, nikdy jsem nebyla členkou žádné strany ani jiné komunity, která by mi nařizovala, co mám dělat a nějak mě omezovala.

Kde leží uvažovaný strop vaší politické dráhy?

Prozatím kandiduji do senátu, ale nechtěla bych skončit jako řadová senátorka, chtěla bych postupovat k vyšším úrovním. Není to však moje priorita. Tou je především pomoc lidem. Navazuji na svou charitativní práci, na spolupráci se sdruženími podporujícími rozvoj vzdělanosti, pěstounské a seniorské péče.

Tou vyšší úrovní by mohlo být i premiérské křeslo?

Tak daleko se prozatím nedívám. Případ Kott se nesmí opakovat.

 V programových tezích Politiky 21 mě zaujal bod o odvolatelnosti politiků. Jak toho chcete docílit? Sáhnete k defenestraci nebo lidovým soudům?

To je zásadní věc. Každá strana by měla mít vypracovaná určitá kritéria, která by měl politik dodržovat na základě čestného prohlášení. Kritéria by měla přesně popisovat, co si politik může dovolit, a co už ne. Obecně řečeno "případ Kott" by se už neměl opakovat. Tam vlastně nebyla šance donutit ho, aby se vzdal mandátu.

Nechápu, jak by to řešila vaše kritéria.

No v tom čestné prohlášení by byl bod, že pokud kritérium poruší, mandátu se vzdá.

To je ale utopie, viďte?

Možná to je trochu ženské, poměrně mírumilovné řešení, ale aspoň něco.

A co váš manžel, splnil by ta kritéria? O prodeji akcií firmy VAE, za které utržil 2,5 milionu korun, se teď hodně mluví. To bylo podle vás čisté?

Celá transakce proběhla naprosto čistě. Trvala několik let a řešily ji renomované advokátní kanceláře.

Čili povídáme si v bytě, který je pořízený z hypotéky a čistých peněz?

Samozřejmě.

A nebojíte se, že třeba na splátky tak drahého bytu nevyděláte? Už za pár dní váš muž nemusí být premiérem, vaše příjmy jsou nízké.

Nebojím se. Jsme oba schopní pracovat, jsme zdraví, takže jakýpak strach. Ale pokud bychom na splátky neměli, pak to prostě vyřešíme. Tím chci říci, že mně ani manželovi nikdy na nemovitostech nezáleželo. V tomto smyslu jsme naprosto svobodní a majetek nás nesvazuje.

Pravou rukou vašeho manžela je Marek Dalík. Četla jste rozhovor, kde svůj vztah k Mirku Topolánkovi přirovnal k poutu, které vázalo Martina Bormanna k Hitlerovi?

Naprosto se mi to nelíbilo. Pokud se ten rozhovor vymykal běžnému standardu, tak podle mne způsobem, jakým by se rozhodně vymykat neměl.

Nemá ale právě Dalík na vašeho manžela vliv až nepřiměřeně velký?

Manžel je solitér, který vyslechne názory druhých, ale je těžce manipulovatelný a nakonec se stejně rozhodne podle své hlavy a tak, jak sám uzná za vhodné. On je zkrátka typická valašská povaha.

A co je pravdy na tom, že právě Dalík stojí za ochlazení vašich manželských vztahů?

To by se panu Dalíkovi připisovaly přímo fatální schopnosti. Ne, ta situace vyplynula naprosto přirozeně a je to věc jen nás dvou, moje a mého manžela. Marek Dalík v tom nehraje žádnou roli.

Vašemu manželovi radí Marek Dalík, kdo radí vám?

Nejsem si jistá, že mu radí. Je jedním z jeho mnoha spolupracovníků. Podle mne se jen někomu hodí vykreslovat mého muže jako loutku, která je na nitkách v rukou Marka Bormanna, ale tak to prostě není. Co se mne týká, stále se nejvíc radím s manželem, dcerami a rodiči. Přijímačky bych zrušila.

Máte tři děti, sama jste deset let učila na střední škole. Co říkáte úrovni našeho školství?

Jsem přesvědčená, že je dobrá, ale jednosměrná. Naše děti mají až encyklopedické znalosti. V tom jsme lepší než zahraniční školy. Na druhé straně nejsou dostatečně vedeny k samostatnému myšlení, vyhledávání informací. Malí Dánové, Němci, Francouzi se ve škole nebojí promluvit, sebevědomě formulují svůj názor, zatímco české děti otevřenou diskusi v hodinách snad ani neznají.

Máte recept?

Vidím jako jeden z hlavních úkolů reformy vést děti k menším encyklopedickým znalostem a většímu vlastnímu úsudku. To je ale obrovský problém, protože pokud se chce dítě dostat na střední a pak vysokou školu, musí se podrobit přijímacím zkouškám, které jsou postaveny jenom na znalosti faktů.

Vy byste byla pro zrušení přijímacích zkoušek?

Ano. Podle mne jsou přežitkem. U středních škol především.

Jak byste to řešila?

Přirozená diferenciace už je na základě prospěchu a pak samozřejmě klíčové je hodnocení pedagogů ze základních škol.

Které ovšem někteří ředitelé středních škol házejí rovnou do koše.

To je právě to. Na jedné straně naše učitelská veřejnost volá po změnách, ale na druhé se jim brání.

Takže školství by bylo vaše senátorské téma číslo jedna?

Nepochybně. A protože kandiduji na Ostravsku, mojí prioritou je školství učňovské. Musíme se soustředit na jeho renesanci. Jsem ráda, že nová ministryně školství o tom začala konečně mluvit. A snad ani nemusím zdůrazňovat, že bych ze všech sil usilovala o radikální a trvalé zvyšování učitelských platů.

Už vám manžel odpustil, že kandidujete za Politiku 21?

Odpustil, dokonce řekl, že jsem člověk politický a mé rozhodnutí chápe jako rozhodnutí racionální.

Ale na váš mítink asi nepojede, že?

Já mítinky nechystám. Celou svou kampaň chci založit na kontaktu s voliči, takže budu chodit na místa, kde se lidé scházejí běžně, nebudu je nikam svolávat. Čili je docela možné, že se na nějakém takovém místě setkáme.

Manželskou krizi už jste překonali?

Snažíme se.

Jak si lze zachovat zdravý rozum při třech dětech a zcela vytíženém partnerovi?

Velmi mě dobíjejí procházky kdekoli. Pokud mám nějaké chmury na srdci nebo žal, tak se je doslova snažím rozchodit. A pak, připomínám si jen ty dobré věci, které mě potkaly. Říkám si, mám dvě chytré, hezké dcery a syna, mám krásnou vnučku. Jsme zdraví. Náročné situace nedramatizuji a vím, že je spousta lidí, kteří mají daleko větší problémy. Prostě v podstatě jsem šťastný člověk.


Zdroj: Kateřina Perknerová - Pražský deník